Po úžasném triumfu na Interchessu jsme se připravovali na regionální derby s našimi kamarády z D. Benešova. I když náš protivník nevytáhl úplně všechny esa ze svého rukávu, tak přesto měl Elovou převahu na všech šachovnicích. Ale nebojte se, neztráceli jsme bojového ducha ani v této situaci, kdy jsme rozhodně favority nebyli. Nastala opravdová šachová bitva, jak se patří! Teď se společně ponořme do dění na jednotlivých stolech a věřím, že vás zajímá, co se tam vlastně dělo. Připravte se na šachovou podívanou, která vás dostane do varu!
Mužík Martin-Rakús Pavel
Poslední partie zápasu. Začátek byl velice bojovný a nikdo nechtěl dát ani jedno políčko zadarmo. Před časovou tísní získal dobrým manévrováním mírnou iniciativu Pavel. Bohužel ji trochu prováhal a dovolil mi zapojit do hry „nehrajícího“ střelce“ manévrem Sb2-c1-d2-e1. Po tomto manévru se zase miska vah naklonila mírně na moji stranu. Po časové tísni se mi zdálo, že pozice je pro mě téměř vyhraná, stačí jenom najít vítězný plán. Utvrdilo mě v tom i to, že mi Pavel nabídl remízu. Vzetí jsem chvíli zvažoval (remíza s takovým borcem je pro mě samozřejmě vždy úspěch), ale vzhledem k tomu, jak se vyvíjel zápas jsem si veškeré mírové rozhovory zakázal. Samozřejmě jak jsem doma zjistil, (jak se humorně říká „všechny věžové koncovky jsou remíza“) tak vše byla jen pouhopouhá chiméra a pozice byla kupodivu opravdu úplně rovná. Došlo tedy k zajímavému psychologickému efektu, který nemohl s ubývajícím časem asi dopadnout jinak. Stále jsem cítil, že by tam výhra mohla být, ale stále jsem viděl jenom samé remízové varianty. S tímto nastavením hlavy jsem se dostal do prekérní situace:
Samozřejmě jsem viděl, že po 59. d6+ Kxd6 60. Vd5+ s dobráním pěšce na d4 je to jasná remíza. To jsem však nechtěl. Přemýšlel jsem, jak se dá ještě hrát na výhru. Čas však běžel neúprosně a já musel rychle potáhnout. Tak jsem do toho praštil a zahrál 59. Vc7?? což vede k okamžité prohře po 59. – d3!. Pěšec černého je nezadržitelný…Pavel mě pro tuto chvíli ještě omilostnil a zahrál slabší 59. - Vc7. Nicméně i tak jsem po pár tazích zjistil, že už tady nehraji vůbec na výhru, ale že i ta „snadná“ remíza se mi nesmírně vzdálila. To už bylo na mou hlavu příliš a zbytek partie jsem odehrál úplně bez energie. Tudíž mě ani nenapadla poslední možnost záchrany:
Jediným tahem, který drží remízu je zde 61. Kd1!!, všechno ostatní vede k prohře. Pro znalé věžových koncovek jde o „jednoduchý“ princip. Slabší strana se musí bránit, tak aby král byl na „kratší“ straně (tj. na sloupci a,b,c,) a věž měla možnost šachovat z delší strany (tj. na sloupci h). Pokud je to naopak, a král je na delší straně a věž šachuje z kratší strany, tak ji bohužel časem dojdou políčka pro vhodný šach…To se nakonec stalo i v partii. Když se vrátím k diagramu, tak teď po např. 61. – Kd3 musím opět zahrát jen a pouze 62. Kc1!
No řeknu Vám přátelé tato prohra mě hodně mrzí. Dal jsem do této partie spoustu energie a výsledek byl žalostný. Z psychologického hlediska je to asi to nejhorší, co vás může potkat. Jste přesvědčeni, že stojíte na výhru, celkem správně odmítnete remízu a pak ve výsledku nemáte vůbec nic – jen oči pro pláč…
Suchánek Miroslav-Olšar Robin
Nevím, jestli Robin zvolil úplně dobrou strategii, protože vím, že dokáže hrát i daleko aktivněji. Nicméně si pro dnešní partii zvolil trošinku pasivnější postavení. Odevzdal dvojici střelců a dost prostoru za cenu pevné pozice, bez nějakých výraznějších slabin. Nicméně bílý hrál velice dobře, celou dobu tlačil na pilu, a i když Robin hrál také na výši a vynalézavě se bránil, tak pozice byla pro něj stále obtížněji hratelná. Když si pak Robin chtěl trochu ulevit od tlaku bílého výměnou věží, tak se to ukázalo jako velice rychlá cesta do pekel:
52.– Va5+? 53. Vxa5 Jxa5 54. Sd5 a problém je na světě – jezdec na a5 je odřezán a černý ho nebude moci zachránit, neboť také g pěšec má cestu do dámy téměř volnou. 54. – Kf6 55. Sd2 Sc7 b4 a černý se okamžitě vzdal.
Klobouk dolů před výkonem bílého. Tady nemůžeme říct ani popel. Naprosto zasloužené a také vydřené vítězství.
Pavelek Karel-Byma Pavel
Karel stál po celou dobu opticky trochu lépe a pořád se snažil nějak svému soupeři zatopit. Ten měl však pozici celkem pevnou a zdálo se, že pokud trochu nepomůže, tak nebude kudy a partie skončí remízou. Karlova snaha byla přece jenom odměněna a tolik očekávaná hrubice nakonec přišla v naprosto nečekaný okamžik, kdy je remíza jen otázkou času.
46.– Jc5? totální taktické přehlédnutí 47. Vxc5! a černý je díky vidličce na d7 bez figury. Toto už si Karel nemohl nechat ujít.
Naše trochu šťastná výhra. Bohužel to byla jediná naše větší radost v tomto zápase.
Kučera Tomáš-Záleský Karel
Pěkná partie na téma zablokovaného středu a útoků po křídlech. Karel se snažil tlačit na dámském a bílý zase něco vymyslet na křídle královském. Zdálo se, že perspektivnější pozici má bílý a snaha černého vyjde vniveč. Karel však i s pomocí soupeře vykouzlil, jak se říká z „hovna bič“. Před bílým bylo důležité rozhodnutí, zda vzít nebo nevzít střelce na a4. Nakonec se rozhodl zle a spustil na sebe vodopád Karlových argumentů. Když však bylo třeba zasadit konečný knock-out, tak Karel taky minul, zde poprvé:
32. Dd1+ šach, který vypouští celou výhodu Je1 problém je, že jezdce na h5 brát nejde, protože visí věž na d3. Správně se mělo stát 32. Db3! a bílý se z problému už s čistým štítem nevyhrabe.
Druhá šance přišla ještě zde:
Bylo však třeba zachovat chladnou hlavu a přesný propočet a uzmout pěšce na e4. Jenže znáte to – poslední tah časové kontroly to je vždycky velmi těžký tah. Není divu, že Karel šel na „jistotu“ 40. Dd4, což však vede jen do remízy. Po 40. – Dxe4 černá dáma vše drží. Bílý taky nemá šanci dát svou dámy do hry, neboť mu visí jezdec na e1.
V partii jsme byli k druhé naší výhře blízko. Kdyby se tomu tak stalo, tak věřím, že celkově neprohrajeme. Určitě aspoň tedy ne takovým debaklem.
Rambousek Jan-Šnyta Zdeněk
Honza hrál velmi zodpovědně a po celou dobu nechtěl nijak zbytečně riskovat. Partie probíhala v korektním vyrovnaném duchu. Nikdo se nepouštěl do žádných velkých akcí, takže po dlouhé manévrovací bitvě, kdy se zdánlivě nic zajímavé nedělo, skončila partie remízou. Vzhledem k větší herní praxi soupeře dobrá remíza.
Gemsa Pavel-Raiman Tom
Po zajímavě rozehraném zahájení se oba hráči ocitli v ne vždy obvyklé pozici. Hra však nevybočila z rovnováhy. Ve 24. tahu bílý udělal asi to nejlepší, co mohl a co bohužel v tomto zápase nadmíru úspěšně fungovalo. Nabídl remízu! Tom se vzhledem k nejasnému stavu na ostatních šachovnicích rozhodl pokračovat. To se však ukázalo jako špatné rozhodnutí, protože pak také ztratil cit pro objektivitu a vše dokořenil neskutečnou hrubicí:
31. – Kxh4 ??? 32. Sg3 mat. Šílené a zároveň i smutné. Je pravda, že po jediném 31. – Kh6 koncovka není žádná hitparáda, ale určitě by se ještě hrálo a šance na remízu by byla velká. Soupeř Toma nijak extra nepřehrál, přesto však možná i díky mazaně nabídnuté remíze nakonec slavil nečekané vítězství…
Janeček Miroslav-Pavera Vít
Pozice po zahájení Vítkovi velmi seděla a bylo vidět, že se mu to hraje snadněji než Mirkovi, který se v podstatě po celou dobu jen bránil. Když Vítek dosáhl konečně něčeho hmatatelného, volného a-pěšec, tak se rozhodl vyměnit dámy a jít do střelcové koncovky. Vypadalo to sice jako nejjednodušší cesta k výhře, ale opak byl pravdou. Bylo to naopak pekelně těžké. Mirek se bránil naprosto famózně až neskutečně. Díky své kreativitě skoro dosáhl až na kýženou remízu. Bohužel cesta k ní je pro praktického šachistu téměř neviditelná a trochu studiová.
Jde o to, že šachista při hře nemůže vůbec odhadnout, že samotný střelec ve spolupráci s králem dokáže zadržet tři volné pěšce černého. Samozřejmě v klidu doma, kdy si to člověk osahá, tak se o tom nakonec sám přesvědčí. I když se mu mozek pořád snaží namluvit, že něco takového je nemožné. Samotnou analýzu této zajímavé koncovky nechám na vás. Ale mělo se stát např. 43. Sg3 (na podobné myšlence je založeno i 40. Sc1) Kc5 44. Sh4 Sxh6 (možná raději tak, neboť průlom g6 může být nepříjemný) 45. gxh6 Kd4 46. Kxa3 a nyní i když bude černý mít tři pěšce c6, e6, f5 na samotného střelce a krále, tak obranné linie nedokáže překonat.
V partii se stalo hned 43. g6, což bylo slabší, protože to umožnilo černému si po 43. – hxg6 44. h7 Sg7 ponechat svého střelce. Poté došlo k vysbírání slabých bílých pěšců a bylo po partii…
Velice dobrá hra z obou stran. Takhle nějak má vypadat pravé derby!
Weczerek Marek-Kovalčík Adam
Adam zaslouží velkou pochvalu. Naprosto pohodovým způsobem neutralizoval všechny snahy soupeře, který měl více než dvousetbodovou elovou převahu. Velice dobrá remíza.
Závěrečných pár slov:
Tak toto opravdu nebyl náš zápas... náš tým prostě nedal dohromady svojí A-game. Hned na začátku se nám to trochu pokazilo, když Tom Raiman přišel o svou partii. No, a co dodat, to byl v podstatě ten klíčový moment, kdy se nám převrátil svět. I když jsme se na ostatních šachovnicích snažili jak superhrdinové, už jsme tuto ztrátu nedokázali vzít zpět. Naši soupeři byli prostě chytří, využili taktiku týmového zápasu a na zbylých deskách jim stačilo hrát bez rizika na remízu. Něco takového jsme sice čekali, ale přiznejme si to – byli fakt chytří jako lišky a vyšlo jim to.
No, my jsme se všemožně snažili dohnat manko, ale nakonec jsme se utopili ve vlastním snažení. I když naše partie průběžně nevypadaly vůbec zle, tak závěrečný výsledek byl nakonec tak trochu debakl. Gratuluji kamarádům z Benešova k výhře a přeji jim v soutěži jen to nejlepší. A co nám zbývá? No, musíme se teď oklepat, sebrat sílu a s novou energií se pokusit uhrát nějaké body už v příštím zápase v Kopřivnici. Věřím, že tenhle méně úspěšný zápas byl jen ojedinělým výbuchem a podruhé už to nemůžeme takhle zopakovat. No, ne?